Tělo a hlava

Hlava si často myslí, že je pánem všeho. Sedíme-li u počítače, ani nevnímáme zbytek těla. Máme-li z něčeho obavy, už nám hlava přehrává filmy, co vše by se mohlo stát. Stejně tak, pokud máme traumata z minulosti, často se k nim hlava vrací a znovu a znovu nás trýzní. Někdy si hlava vymyslí (bez konzultace s dalšími částmi těla), že když budeme dělat nebo mít tohle nebo tamto, budeme šťastní. Čím víc máme strachu, tím víc si vymýšlí.

Podle toho, co hlava promítá, reaguje celé tělo. Musí. Když ale poděkujeme hlavě a dokážeme jí dát na chvíli pauzu, můžeme dát prostor celému tělu, začneme dýchat, jsme sami sobě svědkem a tělo začne promlouvat..... Někdy je ale hlava tak obratná, že říká, že to nejde, že nic necítíme a nevíme.... apod. Určitě víme, jen ještě hlava není připravena pustit své otěže.

Je to jednoduché a přitom tak složité. Kde je strach, tam není prostor. Kde není prostor, necítíme plynutí lásky ze Zdroje. Každý má jinou cestu. Jen vy dokážete propojit hlavu a srdce a rozvést proud hojnosti do celého těla, aby se mohla duše naplno projevit.